HISTORIE

 


     “ …s Martinem Příhodou jsme se poprvé setkali někdy v říjnu 1998. Na základě inzerátu jsme s velkým očekáváním navštívili konkurz do jakési skupiny. Její písničky v nás  ovšem během  prvních 10 minut všechna očekávání zmrazily. Kde je konec zmíněné skupiny nevíme, ale ten sychravý podzimní večer pokládáme za počátek Knezaplacení, protože tři, jak známo, už tvoří dobrou společnost a tou my dodnes k naší velké radosti jsme …“ Martina a Honza

JAK TO VŠE ZAČALO ??

———-  Památný inzerát, kterého kdyby nebylo, Knezaplacení by nebylo  ———–

Inzerce F&C 10/98

Folková skupina z Prahy hrající vlastní tvorbu hledá kytaristu a zpěváka v jedné osobě a dále zpívajícího houslistu nebo flétnistu. Tel.02/78 21 932 FC-10-3

JAK TO BYLO DÁL ??

Po roce od této politováníhodné události se k nám přidala zobcová flétnistka Dana Dufková, aby nás po dvou letech spolupráce náhle opustila (tedy, pouze kapelu). Na podzim 2000 přichází další člen „jazzman“ Tomáš Faruzel a jeho dvě baskytary (pr. a bezpr.). V září 2001 nahrazuje Danu příčná flétnistka  – konzervatoristka Lenka Vracovská – Musilová přezdívaná v předchozí kapele „Crazy woman“ (dnes už víme proč, s oblibou zanechává své drahocenné flétny na střeše našeho kapelního vozu, v pekárně, na poště atd. …).

Pozorný čtenář si jistě povšiml, že všechny důležité věci se v naší skupině odehrávají na podzim, a tak není divu, že I naše první (a zatím I poslední) album „Vzkazy na strunách“ jsme nahráli letos v měsíci padajícího listí (viz obal CD) u příležitosti 4. výročí založení. Na albu můžete zaslechnout písně z vlastní tvorby (Martin Příhoda, Martin Bubák) i skladby přejaté (A. C. Jobim, J. Denver). Hudební režie se velmi zdařile ujal Petr Novotný (nebavič, Žalman a spol.). Tímto se nám podařilo cíle 1. pětiletky splnit již za čtyři roky !

                                                                                                                              Martin, podzim 2002

……………………………………………………………………………………………………………………………………………

2000 – 2004                

               Od roku 2000 začíná pro Knezaplacení jedno z nejkrásnějších, ale i nejintenzivnějších období. Na jaře tohoto roku zakládáme v Buštěhradě pravidelný hudební pořad „Zastávka v čase“, v němž za další čtyři roky vystoupí společně s námi pěkná řada zajímavých umělců (Jitka Vrbová a Standa Chmelík, Karel Zich, Pavel Bobek, Lída Nopová a skupina Miloše Nopa, Pacifik, Věra Martinová, Wabi Daněk a Miloš Dvořáček, Žalman a spol., Ivan Hlas trio, Nezmaři, Karel Plíhal, Michal Prokop), ale i nám milí hosté (Marta Hanfová, Martin Bubák, Václav Fikrle).

                  Přibližně touto dobou začíná i naše pravidelná koncertní spolupráce s Jitkou Vrbovou a také s Pavlem Bobkem. Celé čtyři roky Knezaplacení prožívá nezapomenutelné chvíle vystupování se zmíněnými umělci v kulturních i nekulturních stáncích Čech, Moravy i Slezka. Nádherné koncerty jsme uskutečnili po boku Jitky Vrbové, celou řadu koncertů, ale i čtyři turné jsme absolvovali s Pavlem Bobkem. Název pořadu „Zastávka v čase“ jsme ponechali i pro tuto příležitost a snad na žádném z vystoupení jsme nezapomněli celý večer pod tímto názvem uvést.

                  V této době se nám podařilo dosáhnout i několika úspěchů na poli soutěžním. Patrně největším úspěchem bylo 1. místo ve středočeském kole Porty (do interpretační i autorské Porty píseň Okno do samoty a Rozchod ), postup do finále v Jihlavě a dále 2. místo ve středočeském kole Trampské Porty 2002 v Komárově a následný postup do semifinále v Ústí nad Labem.

                 V létě, roku 2004, ze skupiny z  osobních důvodů odchází zakládající člen, Martina Burešová. Knezaplacení tím přichází o výbornou sólovou zpěvačku a nezbývá nic jiného, než hledat odpovídající náhradu. Po mnoha neúspěšných výběrových konkurzech, kdy jsme již chtěli vše vzdát a na stupňující naléhání Tomáška Faruzela přibrat raději bubeníka, konečně poznáváme na konci října sympatickou, půvabnou a zejména intonačně přesnou Mílu Kontrovou. Již po dvou týdnech společného zkoušení se s námi Míla úspěšně zúčastní koncertu v pražském KC Zahrada a v únoru 2005 se nám k naší radosti daří postoupit v oblastním kole Porty – Příbramský Huntík.

                  Leden 2005 – začíná koncertní spolupráce se zpěvákem, kytaristou a skladatelem Ivanem Hlasem. Tak si přejme, ať trvá co nejdéle a ať je zajímavá, hezká a úspěšná !

                                                                                                            Martin a Honza, zima 2005

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..

2005

                 V plné sestavě  – Honza, Martin, Tomáš, Lenka a Míla – jsme nastartovali další rok existence naší kapely. Polehoučku jsme nejdřív zkoušeli štěstí na trampských portách, taky jsme zjistili, že nám to dohromady pěkně ladí, a proto jsme si troufli oslovit zpěváka a muzikanta Ivana Hlase. Jeho skvělému triu jsme od dubna začali dělat předkapelu. Nezapomněli jsme ani, nebo opačně – oni na nás, na stále vitální Jitku Vrbovou a Standu Chmelíka a taky k sobě pořád zveme Danu, která vlastně kapelu zakládala a vždycky si s námi ráda zapíská.

                 O zábavu bylo postaráno a i když život dokáže udělat v mezilidských vztazích pěknou paseku, i bez Tomáše nám to hraje dál a doufáme, že dlouho bude.

                                                                                                          Míla Šlechtová (Kontrová ) …. vdala se,  únor 2006

……………………………………………………………………………………………………………………………………………….

2006

                 Rok 2006 byl u Knezaplacení bohatý na události. Stejně jako v předchozím roce byla požádána naše tisková mluvčí, Míla Šlechtová, aby napsala svým pohledem zhodnocení tohoto roku. Míla měla zrovna mírně veršovanou náladu a vše viděla nějak takto:

Rok 2006 – neztrácíme čest. Radost, starost, řehole, to spojuje folkové přátele. Honza, Míla, Martin, Lenka, Rozchod, Anděl, Muchomůrka… Zapomněla jsem však na Nelu, vždyť ta až do srpna neopustila kapelu. S mamkou v bříšku křížem krážem, Příbram, Kladno, porodili jsme málem. Dopadlo to všechno dobře a kdo střídá Milku ve hře? No přeci milá Iveta. Je to trochu menší změna, ale super posila. Zase v plné zbroji – kapela. Rok 2006 – plodný rok to jest. Lenka Mílu následuje, na synovi pilně pracuje. Ještě že tu Danu máme, na její píšťalky se spoléháme. A největší držáci? Naši dva kytaroví chlapáci. Hrají, zkoušejí a ladí, s každou situaci si vždy poradí. Rok 2006 – se vším vypořádal se přec. Děkujeme za příležitost, koncertních šancí bylo dost. Naposledy byly možná Porty, o to víc budou jiné koncerty. Zůstaneme věrni Hlasovi i Jitce Vrbové a Standovi.

                                                                                                                             Míla Šlechtová ,  předjaří  2007

………………………………………………………………………………………………………………………………………………

2007, 2008

Zvraty, převraty, strasti aneb Jak žije Knezaplacení

      Nejen dny, ale i roky letí, a tak jsme s překvapením v listopadu 2008, při příležitosti oslav 10 let skupiny, zjistili, že jsme, nezrekapitulovali rok 2007, jak je již zvykem na našich webových stránkách. A tak to vezmeme při jednom i s rokem 2008. V rámci oslav desátého výročí již toho bylo řečeno hodně, ale přesto i já svými slovy přidám, co se událo.

     Ono totiž všechno bylo poslední dva roky jaksi složitější. O to se částečně postarala čerstvě narozená další generace možná i folkových zpěvaček. Občas se kojilo v přestávkách na koncertech, občas i na zkoušce. Skupina začala mít vnitřní, personální, krizi, obzvlášť po té, co zjistila, že jako jediná zpěvačka zůstala a situaci ustála jen Míla Šlechtová, tedy já. Ne že bych byla tak špatná, ale přeci jenom je Knezaplacení založeno na propracovaných vícehlasých písních, a tak co dál?

     Záchrana přišla v perfektně intonující Katce Eberlové. Ačkoliv je pěvecky velmi vytížená osoba, pilně cvičila svoje nové hlasy a skupina se hned na pódiích cítila lépe a obstála i na obávaných scénách jako byla například ta Vizovická.

     Řeklo by se, máme vyhráno, ale opak byl pravdou. „Nemáme čas, nemáme čas,“ začalo padat z našich úst. Nutno podotknout, že ten, kdo měl a má čas vždy, je jenom Honza Paulík, na čemž si také velmi zakládá. A právě ten, který do skupiny investoval nejvíc času, právě ten, který se staral o to, abychom si kde mohli zazpívat, právě ten se rozhodl „dát si pauzu“, na chvíli „žít odděleně“ od Knezaplacení. Víte, jak to je ve vztahu, dát si pauzu může znamenat definitivní rozchod i návrat zpět. Naštěstí pro nás se Honza po půl roce (první polovina roku 2008) rozhodl vrátit a skupina začala spřádat další své plány.

     Především se rozhodla dokončit svoje druhé CD, na kterém už začala pracovat docela dávno, a harmonogram koncertů se začal pomalu polehoučku zase plnit.

     Jak to ale bude dál? Dana – naše flétnistka – se také začleňuje do skupiny matek, a tudíž nastávají další otazníky. Zpívat a hrát nás všechny stále baví, realizovat to všechno při svých osobních životech je už věc druhá, a tak co přinesou časy nastávající těžko říct. Možná rekapitulace roku 2009 bude už zase o někom jiném, možná o těch samých. Nicméně každý člen skupiny Knezaplacení má za těch odehraných 10 let své místo, u každého máme v paměti jinou příhodu a věřím, že i každý z nich vzpomíná na Knezaplacení v dobrém. Doufám, že ať nás čeká jakákoliv budoucnost, uvidíte jméno Knezaplacení na plakátech dál, uslyšíte naše písničky na koncertech nebo aspoň z cédečka i nadále.

     Duše Knezaplacení má šrámy, snad se najdou náplasti, které je zahojí.

                                                                                                                                  Míla Šlechtová, 6.12. 2008

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..

2009

     Začala 2. desítka Knezaplacení… Koncerty v roce 2009 byly, ostuda snad ne! I když tu a tam chyběl ten či onen, i v neplné sestavě se dají dělat divy.

     Šlechtojc (pozn.autora Míla Šlechtová) zase začala dělat problémy (další dítko na cestě), ale jak říká náš vedoucí Příhoda, na problémy tohoto typu je už skupina vcelku zvyklá. V létě tedy dala Míla dřívka a svůj hlas k nezaplacení k ledu a zpívala jen nenarozené, 30.11. narozené Jolance. Honza, Katka, Lenka, Martin (v abecedním pořádku), to je nejčastější muzikantská sestava Knezaplacení na zbytek roku 2009.

     Co se hlavně dělo v roce 2009 nového, byla intenzivní práce na novém CD. Bude k narozkám, k svátku, bude k Mikuláši, nebo aspoň k ježíšku? „Velký voči“, to chce čas, ať to stojí za to. Pod taktovkou Milana Knora i Petra Novotného, kterého jsme také poprosili o pomoc, dostávaly naše písničky podobu hodnou vylisování do placatého tvaru. A na křest? Na ten si počkáme v roce 2010 a i z těhle plánů se zvukaři Milanovi trochu rosí čelo. Buštěhradská garáž zažila různá kvílení, výlevy při nepovedených tónech, taky hodně čajíčků a kouřových signálů, přetáčelo se, dotáčelo se, taky občas i vytáčelo, ale holt nejsme jako Frank Sinatra, abychom přišli, zahráli, zazpívali na první dobrou a šlo se domů.

     Žijeme dál, na další rok Honza optimisticky plní naše diáře, tak do toho! Není jistý, kdo bude ještě kojit, kdo zase porodí a kdo teprve zaseje, jestli zdraví dá a jestli si všichni budeme moct ukrojit pro Knezaplacení ze svýho životního času co nejvíc, ale kdybychom to všechno věděli, nebylo by to pravý vzrůšo. Tak ahoj a když ne jindy, tak na křtu CD na viděnou.

                                                                                                                            Míla Šlechtová, 27.4. 2010

………………………………………………………………………………………………………………………………………..

2010

     Rok 2010 máme za sebou, Honza skutečně plnil diáře koncerty, jak jsem avizovala ve shrnutí roku 2009, skutečně se zasívalo, rodilo, kojilo, smálo, brečelo, prostě všechno, co život umí dát, ať se nám to líbí, či nelíbí. Každopádně musím zpětně říct, že „vzrůšo“ se dělo a událostí v životě Knezaplacení hodných černého na bílém je dostatek.

     Ačkoliv se náš dvorní zvukař Milan rosil naší smělou představou brzkého „masterování“ nového cédéčka, zvládl to na jedničku, skutečně jsme v červnu 2010 polili nové album živou vodou. V tuto chvíli můžu napsat, že u řady z vás je už nejedna hitovka oblíbenou společnicí třeba v autě na cestě do práce.

     Do skupiny se vrací moje maličkost, Míla. Tak nějak chtě nechtě mě křest Labyrintu přání dovedl zase k mikrofonu. Musím přiznat, že se trochu ještě v tuhle chvíli bráním, ale skupina velkoryse toleruje podmínky dvojnásobné mámy. Trochu musím postrašit, že dokud mě nebudou moje krásný malý slečny od sebe puberťácky odhánět, bude muset Knezaplacení tolerovat dál, ale když se chce, tak to jde, tak uvidíme.

     Což o to, já jsem snad už stará známá, Honza Paulík, Martin Příhoda i Katka Eberlová taky snad prominou, že jsou „staří“, ale jiné nové tváře se s námi začaly objevovat na pódiu, hlavně zvuky jejich nástrojů. Málokdo možná čekal, že nám nové cédéčko přivane až takový svěží vítr do plachet. I když v případě Tomáše Faruzela bychom až tak o čerstvém větru nemuseli mluvit?, a to jen z toho důvodu, že je to staronový člen Knezaplacení. Cédéčko zbořilo bariéry mezi námi a je zase tady. Koho dál s námi někdy můžete vidět? Třeba houslistu Jardu Kopsu, jaká spása pro nás, když nám pořád absentují flétnistky. A jaká spása pro nás, že nám občas za zády tepe srdce Mikoláše Nopa, bubeník dodá jednoznačně šmrnc a taky řád našim písničkám. A když zrovna nejsme na pódiu, čekáme v zákulisí a obdivujeme hvězdy, se kterými koncerty pořádáme a které nám umožňují, abychom vůbec mohli na stejné pódium vystoupit: Jitka Vrbová, Standa Chmelík, co bychom si bez nich počali, máme tu ovšem i další zvučné jméno – Pavel Bobek. Podařilo se obnovit někdejší společné koncertování, čehož si moc vážíme a někdy se i dojímáme při vzpomínkách na dávné společné zážitky.

     Začínající rok 2011 má v sobě tedy zajímavé štace, různorodost scén i složení muzikantů, přijďte někdy za námi, vyberte si, co, nebo kdo, je vám bližší. My vám doufám vždy nabídneme chvíle k nezaplacení a dle našich předsevzetí i nějaké ty nové hity.

                                                                                                                 Míla Šlechtová, 5.1.2011

……………………………………………………………………………………………………………………………………………

2011

     Rok 2011 se hemžil magickými jedničkami, podle numerologie nám ta jednička měla přinést inteligenci, aktivitu, tvořivost, ale i pomoct vnímat sebe sama, vyjádřit city. No, myslím, že ano, že u Knezaplacení by se ke každému tomu mohla najít situace, výsledek, zážitek, který by to potvrdil. Inteligentní, to my jsme, o tom není ani řeč, aktivní, tam sice občas „nemáme čas“, ale jinak došlo k posunům u některých nových nebo staronových písniček, takže v porovnání s předchozími obdobími byl rok 2011 dobrý, tvořivý. Sebe jsme určitě vnímali, přemýšleli, jak dál, jak chceme vypadat, starého baskytaristu jsme ztratili, nového našli, zpěvačky dělají dál rošádu se svými těhotenstvími, ale nějaké plány jsou, rozhodně to vnímáme. A vyjadřovat city, v tom to trochu občas vázne, občas je bohužel vyjadřujeme trochu bouřlivě, soustředíme se někdy víc na negativní věci, než na pochválení se za povedené, ale i to je vlastně vyjadřování citů.

     Rok 2011 končím velkou pochvalou celému Knezaplacení, za to, že jsme, že nás to stále k sobě táhne, že jsme pro sebe drogou, která nás v obdobích „dole“ vytáhne zas nahoru  a v obdobích „nahoře“ poskytne skvělé zážitky k nezaplacení. Děkuju všem!

                                                                                                                Míla Šlechtová 19.11. 2011

………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

2012

       Rok 2012 o všech důležitých zážitcích, koncertech a událostech píšeme pravidelně, viz sekce „Aktuality“. Na konci každého roku se k tomu všemu snažíme uplynulých 12 měsíců shrnout.

       Rok 2012 byl dobrý, fajn, sexy, senza, úspěšný, chvályhodný, povedený, úsměvný… Bylo nás a je nás pět – Honza, Martin, Ondra, Lenka a Míla. Tahle pětice „šlape“. Občas vychytáváme mouchy, snažíme se najít správný směr našeho hraní. Toužíme po vývoji, po změně. Povedlo se nám několik nových písní, natočili jsme hudební klip, šíříme se „facebookově“ a „youtubově“, vyzkoušeli jsme různá místa našich zkoušek, dokonce měli i letní hudební soustředění, vánoční večírek… Víc se bavíme, setkáváme a snad v dalším roce budeme ještě víc.

        Děkujeme za vaše „lajky“ a krásný nový rok 2013.

                                                                                                                                   Míla, prosinec 2012

……………………………………………………………………………………………………………………………………..

2013

STATISTIKA ROKU 2013

      V roce 2013 jsme jako skupina Knezaplacení koncertovali každý měsíc kromě března, září a prosince.  Nicméně toho zbývajícího volného času využili někteří členové k vlastním zpěvohrátkám, případně jsme také občas zkoušeli.  Statisticky lze říct, že jsme se nejvíce vyskytovali v městech, či obcích a čtvrtích, které se svým názvem řadí ke jménům pomnožným (Petrovice, Dřetovice, Černošice, Vilémovice…), druhé místo obsazují města rodu mužského (Chomutov, Sokolov, Touškov, Buštěhrad) a bronzovou medaili získává rod ženský  – Praha, nebo také Třebíč, ano, možná překvapivě TA Třebíč.  Ať je to, jak je to, Honza se opět snažil, aby naše cesty na koncerty míjely různé křižovatky, abychom si zahráli nejen my, ale také „hvězdy“, které s sebou vozíme – Pepa Štross, Ivan Hlas nebo Jitka Vrbová. Pořád se nám totiž samotným nepodařilo vyprodat sály a haly, tak musíme lákat obecenstvo na pestrost programu v podobě více interpretů, asi tak bych to řekla.

     Z dalších statistik také vyplývá, že jsme velmi málo navštívili jižní Čechy a myslím, že ještě Slezsko. Možná právě tam na nás čeká sláva a bohatství! Ale kde že, proto to neděláme. .. Ale zadarmo ani kuře nehrabe. ..A bez práce nejsou koláče. Takže, přátelé, pilně zkoušejme! Ale práce není zajíc, neuteče… Tak si dáváme občas načas. Ale práce šlechtí člověka, což by kolegyně Šlechtová mohla potvrdit. Ale proč mluvím o práci, vždyť  hudba povznáší všechny povahy, kterých se dotkne, k ideální kráse (Stendhal). Ježiš, my jsme tak krásní…, prostě KNEZAPLACENÍ.

                                                                                                           Míla, prosinec 2013

……………………………………………………………………………………………………………………………………………

2014

          Z hlediska frekvence našeho koncertování byl rok 2014 lehce nadprůměrný. Folkařili jsme sami jako skupina, ale mnohokrát i s Jitkou Vrbou a Standou Chmelíkem. Dvakrát jsme se na pódiu sešli i s triem Ivana Hlase. Bonbónkem na dortu pak byla Zastávka v čase se skupinou Neřež.

         Rok 2014 si může ve své mapě označit několik premiérových míst – Pohořelice na Moravě, to byla štreka, jako by překročením pomyslných hranic na Moravu člověk navštívil najednou skoro jinou zemi, nářečí, plné džbány vína, stejně vroucné, ale přesto jiné přijetí než v Čechách. Náměstí ve Velkém Meziříčí nevypadalo zpočátku nějak akčně, ale jak se blížila hodina H, lavičky před pódiem se zaplnily, pípa ve stánku se roztočila a my jsme rádi, že i v roce 2015 znovu vlijeme VelMezu život do žil. Folková Evža  – festival Pepy Štrosse v Klášterci nad Ohří, i na ten nemůžeme zapomenout hlavně díky atmosféře onoho místa, předrevolučního kulturního domu, který se nám tak líbil.  Musíme zmínit i vánočně laděný koncert v Sokolově, který byl po řadě let také výjimečnou událostí. Koledy v podání Knezaplacení od nás jen tak neuslyšíte.

         Začal se půlkulatý rok  2015. Zase se budou lépe počítat výročí a taky náš věk, než když rok končí na jiné číslo než 0 a 5. (Alespoň tak to mám já, matematicky nezaložený člověk – pozn. autorky). Dle horoskopů máme prý více cestovat, někam se přesouvat, měnit hranice. Také se má dařit rodinnému životu. Tak doufejme, že nás manželky a manželé budou chtít pouštět na muzikantské štace. Knezaplacení se má na co těšit a hlavně na vás, pro které zpíváme.

                                                                                                               Míla, leden 2015

………………………………………………………………………………………………………………………………………………

2015

PRACOVNÍ ŽIVOTOPIS KNEZAPLACENÍ

Praha, Buštěhrad, Hostouň, Litoměřice

| www.knezaplaceni.com | https://www.facebook.com/Knezaplaceni/

ČLENOVÉ

  •        Martin Příhoda – kytara, zpěv
  •        Lenka Musilová – flétny, zpěv, perkuse
  •        Míla Šlechtová – zpěv, perkuse
  •        Honza Paulík – kytara, zpěv
  •        Ondra Jukl – baskytara, zpěv

TO SE MI LÍBÍ

  •        138 facebookových  „lajků“

PRAXE (ODEHRANÉ KONCERTY)

  •        17 koncertů v období květen – listopad 2015 (o 4 méně než v roce 2014, stejně jako v roce 2012 a o 4 více než v roce 2010)

MÍSTA PRAXE (SCÉNY)

  •        8 festivalových štací
  •        9 koncertů v kulturních centrech, muzeích, na náměstích …
  •        Vše završeno tradiční Zastávkou v čase v Buštěhradě se skupinou Cop

SPOLUPRÁCE

  •     Jitka Vrbová, Petr Vondráček, Devítka, Pepa Štross, Cop

MIMOŘÁDNÉ NADÁNÍ

  •        Managering vlastních koncertů
  •        Rychlý dojezd na koncerty bez ztráty na životech a dopravních prostředcích
  •        Domluva jedné jediné zkoušky nejméně 20 e-maily, 20 sms a 20 přímými telefonáty, ale lepšíme se
  •        Hra na kytaru

                                                                                                                        Míla, leden 2016


2016

OČIMA HONZY PAULÍKA

        Když se tak dívám na rok 2016, musím říci, že koncertní rozjezd byl velice mdlý. V zimě jsme si zahráli s Jitkou Vrbovou v Domě techniky v Kladně, v dubnu pak též s Mistrem v kladenském Dřeváku, v květnu s Devítkou a skupinou Potokap v Knovízi v cimrmanovské hospodě Na mýtince a koncem června zase s Jitkou Vrbovou na festivalu u Pepy Štrose v Perštejně nad Ohří. Tam se strhla taková bouřka hned, co jsme odehráli, že si ostatní už ani nezahráli. I když já to přesně nevím, protože Knezaplacení vždy po hraní spěchá domů, s nikým se nedruží a pak nemá žádné kamarády mezi kolegy folkaři:) A to je škoda. 
      Začalo to až úderem prázdnin. V červenci jsme si zahráli u koupaliště v Droužkovicích a ten samý den jsme fofrovali napříč „Okresem na severu“ do Oseku na festival Osecká kytara. A ten jsme úplně zakončovali, hned po Marien a Stráníkách. A také tam bylo parádní koupaliště. Vždycky si zapamatuji nějakou blbost – tak třeba v Oseku jsem měl zbrusu novou mikinu a štvalo mě, že si jí nikdo z mých kolegů nevšiml a kladně neohodnotil. Sice mě pochválili hru na kytaru (což je moc), ale tehdy jsem prostě stál o tu mikinu. :-)) V srpnu jsme odehráli krásný koncert v našich milých Nečtinách s Mirkem Palečkem, který mě naučil intro do Život je jen náhoda. Dodnes to umím. Dovolte pár slov o Nečtinách. To, že je tento kraj mým druhým domovem, to říkám asi všude. Že ho miluju, to všichni o mně ví. V Nečtinech je však skvělý pan starosta, Ing. Křemeňák a výborná (a hezká) ředitelka muzea Soňa. Jaká je radost s nimi spolupracovat! Kdybych takovou spolupráci mohl mít ve svém Buštěhradě, dělali bychom ročně minimálně tři Zastávky v čase – tím, nechci říci, že nejsi také skvělá, paní místostarostko v Buštěhradě, Magdo Kindlová).:-) No, tedy pro Nečtiny všechno uděláme a pro další koncerty v nich úsilí nelitujeme. Tak slibujeme, my Knezaplacení. Koncem srpna naše, již skoro tradiční, klášterní zahrady v Chebu s Jitkou Vrbovou a pak festival v zámeckém parku v Buštěhradě. Na podzim jsme si dali sami KC Zahradu v Praze Chodov a to nám dodalo velké sebevědomí. Téměř 2 hodiny hraní v jednom kuse na velkém podiu. Ze Zahrady o 14 dní později směřujeme opět na „Okres na severu“ a v říjnovém večeru s Petrem Vondráčkem obšťastňujeme klub Hřebíkárna v Chomutově. Tam nám Petr Vondráček trochu překvapivě přeje hezké Vánoce, ale asi věděl, co říká, neboť jsme si tento rok již nikde nezahráli. 
        Co k roku 2016 říci. Myslím, že jsme zahájili naplno koncertní spolupráci s Petrem Vondráčkem. Ta nás baví a jsme za ni rádi. Pro mě to byla asi nejvíc píseň Say maybe, kterou jsme s tátou otextovali. Bylo mi ten rok 45, a proto se v písni zpívá „Já čekám po své čtyřicítce pět let a den“. 45 let jsem nijak těžce nenesl, ale Say maybe byla pro mě úplným zavřením dveří za minulostí. Jsem si skoro jistý, že právě proto mohl být následující rok tím největším. 

                                                                                                                            Honza Paulík

2017

Z deníku Honzy Paulíka

               Jak mám popsat rok 2017 co do děje kolem Knezaplacení? Tento rok bylo vše kolem Knezaplacení pro mě vedlejší, nicotné a podružné. To nebyl Váš rok, milá skupino, to byl můj rok! Nejkrásnější a největší v mém životě. Největší láska mého života ke mně přišla. Narodil se mi můj syn, můj syn Honzík. Těsně před 8. hodinou ráno, na Zikmunda, tedy 2.5.2017. Ten rok, o kterém chcete, abych psal, je jeho rokem. 

               Ale jo, vzpomenu si i na pár vedlejších událostí roku 2017. 

               Hned v lednu si vzpomínám na koncert v kinu Postoloprty. Venku bylo skoro 15 stupňů pod nulou, v hledišti nějakých 80 lidí, kteří nereagovali vůbec na nic (chladní, jak ten mráz). Petr Vondráček přijel se zpožděním, bedny nám moc nehrály a Martin pakoval po koncertě aparaturu asi 50 minut. Ještěže ten pan tamní ředitel kultury je tak skvělý člověk. Ovšem i ten byl zrovna ten den na dovolené někde ve Francii. 
               Také asi nezapomenu na jarní koncert v KC Aš, rovněž s Petrem Vondráčkem, kdy jsme na zpáteční cestě srazili srnu. Martin sice staví i balí aparaturu tempem lenochoda, ale když dojde ke krizi, je jedinečný. Tak poznáte člověka. Dodnes jsem mu neřekl, že na té benzínce, bezprostředně po nehodě, mě extrémně podpořil tou jeho klidnou silou. Díky Ti, vedoucí! 
               KC Aš je střídán narvaným KD Praha Petrovicemi (jistěže s Petrem), mezitím si zahrajeme ve Dřeváku s naší milou Jitkou Vrbovou a v Pelhřimově s Ivanem Hlasem trio. S P. Vondráčkem pokračujeme i v létě – v rychlém setu pálíme krásné Znojmo, náměstí Tachov a samozřejmě, naše tradiční Nečtiny. Tam si s námi pro změnu zahrála Jindřiška Brožová a Honza Brož z Devítky. A dali jsme si i jeden festiválek, Babí léto na Kyselce – tam jsme již hráli po druhé. Ještě že tak – když jsme z něj odjížděli, uviděli jsme u auta Mikiho Ryvolu. Vyskočil jsem skoro za jízdy ven a sdělil mu, že už toho mám dost a že prostě musí zahrát u nás v Buštěhradě na Zastávce v čase. A tak se později i stalo. 
                Celý podzim byl s Petrem Vondráčkem – Kamenice, Chrudim, Frýdlant, Moravské Budějovice. Také asi nezapomenu na vánoční besídku v McDonaldu po cestou právě z Moravských Budějovic. To jsou ty chvíle, kdy přichází… Přečtěte si jednu mou povídku a pochopíte. 
Nějak se mi moc ani nechce psát o našem nahrávání ve studiu ve Smečně. Nejraději bych to celé nějak smazal. Promiňte, asi i ty nahrávky. :-) 

                 Tak jo, miláčkové (ta škola paní Vrbové se umí vrýt pod kůži), stačí Vám to takto? 

                                                                                                                                Honza Paulík


Léto Knezaplacení – Nečtiny 2018

Léto Knezaplacení, Nečtinské léto, Nečtinské folkohraní, Knezaplacení a jejich host léta 2018

Jak nazvat naše srpnové koncerty v Nečtinách? Vystoupili jsme tady již po sedmé, a tak by si zasloužily již nějaký stálý název. Pomozte nám a napište svoje tipy, necháme se inspirovat.

 
Vzhledem k velkému zájmu o náš koncert v minulých letech jsme se letos rozhodli situovat vystoupení do prostoru většího než je Regionální muzeum Nečtiny, a to do Kaple sv. Anny.
Po Jitce Vrbové, Pepu Štrossovi, Mirku Palečkovi, Petru Vondráčkovi, Devítce byla naším letošním hostem, nebojíme se říct, královna českého folku Pavlína Jíšová, nepřijela sama, ale s dvěma dalšími prima babami, proto Bababand. Všechny tři jsou vlastně sólové muzikantky, vedle Pavlíny stanula Petra Šany Šanclová a Romana Tomášková.
                Koho pozveme do Nečtin příští rok, to zatím neprozradíme, každopádně Knezaplacení tam určitě v srpnu zase bude. Moc se těšíme a děkujeme tamním divákům za velkou a milou přízeň.

2018

        V roce 2018 jsme odehráli 18 tradičních koncertů (když pomineme vystoupení, které bylo pro klienty domova sociální péče a nebylo pro veřejnost). Pro běžně pracující lid, kterým jsme, je to poměrně dobré skóre. 

       Založili jsme si instagramový účet a začali tak být aktivní na širším poli sociálních sítí. Webové stránky, které byly delší dobu nefunkční, se podařilo opět vzkřísit. K výročí 20 let existence skupiny jsme si tak nadělili asi 20 sledujících na instagramu a 200 na facebooku:) V tuto chvíli už je to o něco víc, ale ty dvojky se k tomuto popisu lépe hodí. 

      Jubileum se chystáme oslavit na jaře roku 2019. Na výročním koncertu nesmí chybět naši dva nejvýznamnější koncertní harcovníci, se kterými vystupujeme, Jitka Vrbová a Petr Vondráček. 

      Knezaplacení je 20 let na světě a už ukrajuje z dalšího roku života. Zachovejte nám přízeň!

                                                                                                                                  Míla Šlechtová, leden 2019

Copyright © 2019 knezaplacení | Rock Band by Catch Themes
Rolovat nahoru